Legislativa by měla podporovat odpovědné úvěrování

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán navrhuje další legislativní změnu, která se týká úvěrování v České republice. Nově chce výrazně zmírnit možnosti oddlužení pro spotřebitele, kteří nejsou schopni uhradit 30 procent svých dluhů. Navigátor bezpečného úvěru přitom varuje, že legislativa by měla být vyvážená, a měla by podporovat odpovědné úvěrování na obou stranách – nejen u těch, kdo půjčují, ale také u těch, kdo si půjčují. V tomto případě by byla výrazně narušena motivace odpovědně splácet půjčené peníze. Teprve nedávno navíc byl přijat komplexní zákon, který oblast poskytování úvěrů detailně řeší.

„Ochrana spotřebitele je samozřejmě velmi důležitá, a v oblasti jako je poskytování úvěrů je nezbytné poskytovat spotřebitelům zvýšenou až nadstandardní ochranu. Nesmí ale zajít do takové podoby, kdy dává spotřebiteli předem cestu, jak si půjčit a relativně výhodně – či snadně – nesplácet. V případě návrhu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána spatřujeme velké nebezpečí zneužívání takového systému,“ říká Zdeněk Soudný z projektu Navigátor bezpečného úvěru.

Stávající podoba osobního bankrotu, neboli oddlužení je vyváženou formou, a snaha posunout podmínky celého procesu směrem ke spotřebitelům je sice na první pohled líbivou, ale ve svém důsledku nebezpečnou myšlenkou.

„Není v zájmu ochrany spotřebitelů měnit podmínky tak, aby si dopředu mohli říci – pokud se mi nebude dařit splácet, nevadí, je zde mechanismus, který to zajistí za mne. Spotřebitelé by naopak měli být od počátku vedeni k tomu, že pokud si půjčí, budou muset svůj dluh zaplatit. Zde je nutné vyplnit chybějící prostor finanční gramotností, o kterou by se měl zásadním způsobem postarat stát,“ doplňuje Soudný. A jak dodává, bylo by dobré také nechat ověřit novou, v nedávné době schválenou podobu úvěrového zákona, respektive jeho funkčnost a dopad na celkový trh.

Změna v přístupu insolvenčního správce? Dobrý nápad, který můžeme realizovat již nyní

Za naopak dobrý nápad lze považovat změnu v jednání insolvenčního správce, který se o osobní bankrot, respektive o spotřebitele který se do takové situace dostal, stará. Bezesporu by bylo dobré, pokud by takový člověk hrál roli toho, kdo spotřebitele v problémech vede, vzdělává jej a pomáhá mu systémově se podobné chybě znovu vyhnout.

„Pro takovou změnu ale možná není ani potřeba zákonné změny, jako spíše změny chápání a samotné realizace výkonu funkce insolvenčního správce. Ostatně sám pan ministr říká, že někteří insolvenční správci takové služby svým klientům poskytují již nyní. Jsme připraveni ministerstvu v této oblasti pomoci, a například podílet se na přípravě standardu takového systematického jednání insolvenčních správců,“ dodává za Navigátora bezpečného úvěru Zdeněk Soudný.

Pokud možno si nepůjčujte…

Ministr Robert Pelikán nabádá, aby si spotřebitelé, pokud možno, nebrali úvěry. Ve své podstatě má pravdu. Zároveň ale tímto svým vyjádřením ukazuje zásadní nepochopení současného stavu společnosti a jejího vývoje.

Především – půjčky a život s nimi se staly standardem, který ostatně do značné míry ovlivňuje i hospodářský vývoj celé společnosti. Půjčky se staly základní součástí života spotřebitelů – a to nejen v České republice, ale globálně. Úkolem zodpovědného politika, či zodpovědné politiky, by mělo být nastavení jasných pravidel a mantinelů pro obě strany úvěrového procesu.A snaha maximálně finančně vzdělat spotřebitele, případně jim poskytnout účinnou a efektivní pomoc pokud ji potřebují, nejlépe před tím, než si úvěr vezmou. Robert Pelikán vyzývá – pokud možno si nepůjčujte, nežijte na dluh. To říká obyvatelům země, kteří jsou již dekádu zvyklí na to, že jejich vlastní stát žije na dluh. Ostatně na dluh si bude Česká republika žít v příštím roce, díky rozpočtu, který navrhuje současná Vláda České republiky, jejíž je pan ministr členem.

Mnohem důležitější a dlouhodobě neřešený je ale jiný problém, kterému by se mohl pan ministr Pelikán, spolu s dalšími vládními kolegy, věnovat – lichváři. Černá část úvěrového trhu, která je pro spotřebitele opravdu nebezpečnou. A jejíž nebezpečnost vzroste ještě více poté, co vstoupí v platnosti a účinnost nový úvěrový zákon.

Ten totiž po dvou desítkách let jasně nastaví hranici mezi lichvářem a bezpečným poskytovatelem úvěru. Ti, kdo dosud půjčovali na hraně či za ní ale plně z trhu nezmizí, a bez dohledu ze strany ČNB budou své „uliční půjčky“ nabízet dále. A právě na ně by se měla zaměřit tato i další Vlády, protože to jsou ti, kdo reálně nejvíce ohrožují spotřebitele, kdo je dostává do úvěrových spirál a do sociálně-existenčních problémů. Jsou to ale také ti, kterých se nedotýká žádná legislativní úprava, protože žijí mimo její rámec.